MUSART TALK S MEKKI MARTIN

Vyrůstat v rodině s nočním klubem, sledovat rezidentního DJe při práci a podnikat výpravy za vinyly – to všechno formovalo jeho hudební cestu. První pokusy s mixováním, experimentování s kazetami a nakonec debut před publikem ve 14 letech. Jaké momenty ho nasměrovaly k DJingu? Kdo ho nejvíc ovlivnil a jaký je jeho pohled na současnou scénu? Sleduj náš nový rozhovor s MEKKI MARTINEM.

Jak jsem se dostal k Djingu? 

Moje první setkání s DJingem bylo vlastně předurčené osudem. Vyrůstal jsem v rodině, která vlastnila už v té době noční klub, takže hudební prostředí bylo mým druhým domovem už od plenek. 

Jako malý kluk jsem trávil spoustu času v klubu, kde jsem pomáhal s doplňováním baru a pozoroval DJe při práci. Nejživější vzpomínky mám na výpravy s tátou a naším rezidentním DJem do Vídně, kde jsme v oblasti Prátru nakupovali vinylové desky. Dodnes si vybavuju to vzrušení, když jsem mohl poslouchat novou muziku a sledovat, podle čeho vybírají nové kousky do klubové sbírky.

Fascinovaně jsem pak pozoroval, jak se tyto desky proměňují v rukou našeho DJe v hudební show. Tahle zvědavost mě přirozeně dovedla k tomu, že jsem si chtěl mixování zkusit sám. S úsměvem vzpomínám na své začátky několik cenných vinylů padlo za oběť mému učení, když jsem ještě nechápal základní principy práce s gramofonem a jehlou. 

Byla to drahá, ale neocenitelná škola života. :)

Když se zamyslím nad tím, co mě v hudbě nejvíc formovalo, vracím se vždy ke svým začátkům. Bylo to především prostředí, ve kterém jsem vyrůstal. První dotek gramofonu a vinylové desky ve mně zažehl jiskru, která později přerostla v plamen vášně pro hudbu.

V té době jsem hrával hokej, ale postupně mě myšlenky na hudbu pohltily natolik, že sport ustoupil do pozadí. Když jsem k Vánocům dostal svůj první gramofon a pár starších desek, otevřel se mi úplně nový svět. Fascinovalo mě, jak celý ten mechanismus funguje.

Náš klubový DJ se stal mým neoficiálním mentorem. Nahrával mi své sety na minidisk a já jen hltal ten nepřetržitý proud hudby bez jediné mezery mě naprosto uchvátil. Toužil jsem hrát před publikem, a můj děda mi toto přání splnil originálním způsobem přestavěl naši druhou chatu na malou diskotéku, vybavenou disco koulí, světly a stroboskopem.

Protože mixování na dvou gramofonech bylo v mém věku ještě příliš složité, vymyslel jsem si vlastní systém se dvěma kazeťáky. Střídavým přehráváním jsem dokázal vytvořit plynulý ‚‘mix’’ bez pauz. Takhle jsem bavil kamarády na svých narozeninových oslavách.

Později jsem začal experimentovat s CD přehrávači Pioneer 500s v našem  klubu tehdy naprostá špička v DJ technologii. V jedenácti letech jsem dostal povolení zůstávat v klubu do 23:00, abych mohl sledovat našeho DJ při práci. Moje vlastní DJ kariéra odstartovala ve čtrnácti, kdy jsem poprvé hrál před dospělým publikem jako DJ Martin. Začínal jsem dvouhodinovými sety od otevíračky tehdy ještě ve 20:00.

Moje DJ cesta začala ve 14 letech, ale skutečný zlom přišel díky pravidelným návštěvám klubu Duplex v Praze. Můj táta mě tam brával na legendární čtvrteční noci, kde kralovali DJs Uwa a Lucaso. Jejich sety, hrané výhradně z vinylů, a neuvěřitelná atmosféra house music mě naprosto pohltily.

Po několika návštěvách jsem měl jasno chci jít stejnou cestou a hrát čistý house jako oni. Osud mi přál a dostal jsem šanci být jejich předskokanem v Luxor Clubu v České Lípě. Dodnes si pamatuji tu nervozitu, když jsem poprvé odehrál celý set pouze z desek. Byl to moment, který definoval moji další cestu.

Další kapitolu mého hudebního příběhu napsala Ibiza. Od 16 let jsem pravidelně navštěvoval tento magický ostrov, který se stal mým dalším domovem. Legendární klub Pacha se svými čtvrtečními party s Davidem Guettou, pondělky se Swedish House Mafia a středy s house mágem Ericem Morillem to byly momenty, které formovaly můj hudební vkus. Nezapomenutelné byly také pondělní Open to Close sety Rogera Sancheze, než jeho rezidenci převzala Swedish House Mafia.

Ibiza pro mě znamená víc než jen místo jsou to vzpomínky na splněné sny za DJ pultem i nezapomenutelné zážitky jako fanouška elektronické hudby.

Když se mě někdo zeptá na můj aktuální hudební styl, nemusím ani vteřinu váhat. Moje srdce bije v rytmu MainStage Techna a Dark Techna. A když říkám techno, myslím tím tu pořádně temnou, hypnotickou verzi. Žádné mdlé beaty nebo uspávací melodie tohle je hudba, která vás vezme do své náruče a nepustí. Dark Techno s pořádným drivem, který vám rozproudí krev v žilách a donutí vás tančit až do rána. Prostě sound, co má koule a nezná kompromisy.

Těžko vybrat jediný... V mém setu se skrývá tolik klenotů! Od žhavých, dosud nevydaných pecek až po nadčasové klasiky, které mají pořád stejnou sílu jako první den. Každý track, který hraju, si mě něčím získal ať už je to drtivá basová linka, která rozvibruje celý klub, nebo melodie, co se vám dostane pod kůži. Některé skladby prostě mají tu správnou energii, která vás pohltí od první vteřiny.

Jako DJ se řídím jedním osvědčeným pravidlem vždy nejdřív "přečtu" parket. Hodinu před svým setem pozoruju dění na parketu, vnímám energii lidí a sleduji, na co nejlépe reagují. Tenhle přístup mi umožňuje vytvořit set přímo na míru danému večeru a publiku.

Nikdy si předem nechystám pevný playlist. Místo toho si v hlavě skládám mozaiku skladeb podle aktuální atmosféry. Je to jako dialog mezi mnou a publikem oni mi svojí energií říkají, co chtějí slyšet, a já jim to servíruji.

Samozřejmě nejde o to, abych skákal od žánru k žánru jako splašený. Když hraju techno, zůstanu u techna. Ale i v rámci jednoho stylu se dá pracovat s různými podžánry a náladami. Cílem je, aby si každý našel "to svoje" a odcházel s úsměvem. I když se nikdy nezavděčíte všem, snažím se vytvořit takový mix, který pohladí duši co největšímu počtu lidí na parketu.

Moje první setkání s větším publikem se odehrálo v legendárním Tabarin Clubu, kde mimochodem vystupuji dodnes. Vzpomínám si na tu směs nervozity a adrenalinu, když jsem poprvé stál za mixážním pultem. Atmosféra klubu a očekávání publika to všechno vytvořilo nezapomenutelný moment, který odstartoval moji DJ kariéru. Tabarin se stal mým druhým domovem a jsem vděčný, že právě tady jsem mohl udělat své první kroky na klubové scéně.

Když se mě někdo zeptá na moment, který mě utvrdil v DJingu, vybavím si jich hned několik. Ale ten nejsilnější přišel s mým prvním rezidentním hraním v našem klubu. Pamatuji si tu brutální atmosféru, když jsem poprvé viděl, jak lidé reagují na moji hudbu. Jejich rozzářené tváře, vibe a upřímné nadšení to všechno mi dalo jasný signál. V tu chvíli jsem věděl, že tohle je moje cesta. DJing mi přináší radost, naplnění a pocit, že dělám přesně to, co mám. Když vidíte, jak vaše hudba spojuje lidi a vytváří nezapomenutelné momenty, není cesty zpět.

Když se ohlédnu za svou DJ kariérou, prošel jsem si pořádným hudebním vývojem. Začínal jsem s čistým housem, ale zlom přišel díky pravidelným výletům do italské Udine. Tamní vinylový obchod mi otevřel dveře do světa italodisca, které se stalo mou velkou láskou.

V našem klubu, kde jsem začínal, jsme tehdy jeli podle přesného schématu například půl hodiny latino, půl hodiny R&B, půl hodiny české hity. Postupně jsem do playlistu začal propašovávat italodisco, house a progressive. A víte co? Italodisco se chytlo nejvíc.

Hodně mě ovlivnily cesty po evropských klubech. Jako vinylový DJ jsem vždycky hledal nové kousky do své kolekce. Tyhle objevy jsem pak přenášel do našeho klubu a publikum je milovalo. Nejdéle jsem se držel electra a progressivu, občas jsem zabrousil do techna. Tenhle styl mi vydržel až do roku 2019.

Pak přišel covid a s ním devítiměsíční lockdown. Začal jsem streamovat live sety, abych nevyšel ze cviku. Po čtyřech měsících mě ale přepadly pochybnosti. Vyhořel jsem a přemýšlel, jestli má cenu pokračovat. 

Když se kluby znovu otevřely, první mejdany byly sice jiné než dřív. Ale jakmile jsem se postavil za pult, věděl jsem, že nemůžu zahodit tolik let práce. Chytil jsem druhý dech a ten mě drží dodnes. Teď jedu jak jsem říkal hlavně mainstage a dark techno, ale nebráním se ani komerčnějším projektům. Pořád mám spoustu plánů a energie je zpátky.

Každý DJ má svůj oblíbený nástroj, který se stal jeho prodlouženou rukou. Moje cesta začala klasicky na vinylech. Ten neopakovatelný pocit, když jehla poprvé sjede do drážky, je prostě magický.

Časem jsem začal experimentovat s kombinací vinylů a CD nosičů, což otevřelo úplně nové možnosti. Zlomový moment přišel s nástupem Pioneer CDJ2000 a érou USB flash disků. To byla revoluce!

Dneska? Nejvíc mě baví flexibilita, kterou nabízí software Traktor. Někdy ho používám v kombinaci s playery, ale nejsvobodněji se cítím, když mixuju čistě přes Traktor s mixážním pultem a MIDI kontrolerem. Je to jako mít celé studio v jednom kompaktním balíčku.

Technologie se mění, ale vášeň pro hudbu zůstává stejná. A právě to je na DJingu to nejkrásnější.

Jak už jsem zmiňoval každý večer je jedinečný a já se pokaždé snažím vycítit tu správnou energii v publiku. Ať už hraju v intimním prostředí klubu nebo před tisícovkami lidí na festivalu, mým cílem je vytvořit nezapomenutelnou atmosféru.

Každý set je pro mě jako malé umělecké dílo, které musí rezonovat nejen se mnou, ale především s tanečním parketem. Moje sety jsou jako příběh začínám jemně, postupně buduji atmosféru a nechávám hudbu přirozeně gradovat. Charakter setu se ale vždy přizpůsobuje konkrétní situaci.

Ať už zahřívám parket před hlavní hvězdou večera, hraju v prime time, nebo uzavírám party afterem, pokaždé volím trochu jiný přístup. Je to jako skládat puzzle musíte vnímat čas, energii publika a typ akce. Právě tahle proměnlivost a nutnost číst atmosféru dělá každý set jedinečným.

Když se mě někdo zeptá na nejdivočejší místo, kde jsem kdy hrál, vždycky se mi vybaví Miami a Winter Music Conference. To je prostě jiný vesmír! Představte si nekonečné pool party, rooftop sessions a menší festivaly všechno během jednoho týdne.

Co dělá WMC tak výjimečnou, je především setkávání s DJs z celého světa. Když se po roce potkáte s kolegy nebo poznáváte nové tváře, drink střídá drink a atmosféra houstne. Nejintenzivnější vzpomínku mám na den, kdy jsem měl tři vystoupení za sebou. Na každé zastávce pár shotů a... no, poslední set si upřímně vůbec nepamatuji. 😅

Druhý den mi kamarádi ukázali fotky, jak hraju B2B s Plastik Funk. Dodnes nechápu, jak jsem to zvládl, ale prý to byla show! Miami prostě umí překvapit a já tam zažil asi ty nejbláznivější momenty své kariéry.

Každý máme nějakou tu písničku, kterou bychom před ostatními nejraději schovali pod polštář. U mě to přichází hlavně ve chvílích, kdy atmosféra dosáhne vrcholu třeba když odbíjí půlnoc na Silvestra nebo když sfoukávám svíčky na narozeninovém dortu. To pak občas překvapím i sám sebe a mezi moje obvyklé tracky se vloudí nějaká ta česká popová klasika.

Protože někdy i ten největší hudební fajnšmekr potřebuje vypnout a nechat se unést nostalgickou vlnou českého popu. A kdo říká, že ne, tak kecá! 😉

Víte co? Nejsem vybíravý typ. Každá akce má svoje kouzlo, ať už jde o intimní klubovou noc, kde se všichni znají jménem, nebo velký festival pod širým nebem. Někdy stačí kvalitní livestream z domácího studia, jindy zase pořádná párty, kde to žije až do rána.

Co je pro mě důležité? Především ta správná energie a lidi, kteří si hudbu užívají naplno. Když vidím, že se tančí, že to všechny baví, že jsme na stejné vlně to je přesně ono. Velikost akce? Ta nehraje roli. Hlavně když je tam ten správný vibe a parta nadšenců, co ví, jak si užít každý beat.

Když zrovna nestojím za mixážním pultem, rád se ponořím do svého hudebního světa ve studiu. Tam experimentuju s novými beaty, tvořím sety a nechávám svou kreativitu volně plynout. Je to takový můj druhý domov, kde se rodí nové nápady.

Když potřebuju skutečně vypnout a dobít baterky, není nic lepšího než sauna. To je místo, kde dokážu na všechno zapomenout, zpomalit a načerpat novou energii. A když už mám hudby opravdu dost, nejraději trávím čas se svou rodinou společné procházky a momenty, které si užíváme, jsou k nezaplacení.

Rituály jsou pro mě naprosto zásadní součást každého hraní. Nejdůležitější je dorazit s pořádným předstihem. Chci nasát atmosféru místa, pozorovat lidi a nechat na sebe působit energii večera. Když zrovna neřídím, rád si vychutnám jedno dvě piva pomáhá mi to se uvolnit a naladit na správnou vlnu. Pak už se jen plně soustředím na nadcházející set a nechávám všechno ostatní stranou.

Upřímně? Ani náhodou. Za těch x let jsem do svého uměleckého jména vložil nespočet hodin práce, energie a srdce. Je to víc než jen přezdívka je to značka, která reprezentuje všechny moje projekty a hudební cestu.

Jasně, občas si pohrávám s myšlenkou, jaké by to bylo rozjet něco pod úplně jiným jménem. Třeba když experimentuju s novými žánry nebo mám chuť na radikální změnu. V takovém případě bych si asi vytvořil druhý alias čistý list, na kterém bych mohl začít psát nový příběh.

Ale můj současný DJ nickname? Ten zůstává. Je součástí mé identity a příběhu, který jsem si za ta léta vybudoval

Jako dlouholetý DJ bych rád předal několik klíčových myšlenek všem, kteří s DJingem začínají. Nejdůležitější je zůstat pokorný a stát nohama pevně na zemi. Zkušenější kolegové jsou studnicí cenných rad a jejich respektování je základním kamenem úspěchu.

V dnešní době existuje řada DJ škol, což je skvělé pro získání základů. Naučíte se tam techniku mixování, skladbu setů a další užitečné dovednosti. Ale pozor samotná škola z vás DJe neudělá. Vidím kolem sebe spoustu mladých, kteří po absolvování kurzu získají falešný pocit, že jsou už "hotové hvězdy".

Pravda je taková, že skutečné mistrovství přichází až s časem, nekonečným tréninkem a stoprocentním nasazením. Není to o tom "projet" pár lekcí a myslet si, že máte vyhráno. DJing vyžaduje plné soustředění, vášeň a ochotu neustále na sobě pracovat. Jen tak se můžete postupně vypracovat mezi ty nejlepší.

Mým největším snem je aby se vrátil taneční scéně její původní kouzlo a energii, kterou měla před pandemií. Vidím kolem sebe, jak se lidé stále více uzavírají do svých digitálních bublin sedí doma, streamují festivaly na obrazovkách nebo se spokojí s přenosným reproduktorem v parku.

To, co dříve bylo živelnou společenskou událostí plnou spontánních setkání a sdílené radosti z hudby, se dnes často smrskává na pasivní konzumaci obsahu. Sociální sítě sice propojují lidi online, ale paradoxně nás vzdalují od skutečných, osobních interakcí.

Fascinuje mě, jak obtížné je pro současnou generaci navázat kontakt na akci bez předchozí digitální komunikace. Chci svou hudbou vytvářet prostředí, kde se lidé dokážou uvolnit, být sami sebou a užívat si přítomný okamžik bez nutnosti dokumentovat každou minutu na sociálních sítích.

Mým posláním je připomenout lidem, že nejsilnější zážitky vznikají právě tam, kde se potkáváme tváří v tvář, kde společně tančíme a kde hudba není jen kulisou, ale katalyzátorem skutečných emocí a spojení.

Děkuji za rozhovor a držím palce vašemu projektu Musart a věřím, že si najde cestu k srdcím mnoha nových lidí. Ať se vám daří!

Děkujeme za rozhovor!